V sobotu, 15.6. se odehrál na hřišti MSK závěrečný zápas mezi Benešovem a Verneřicemi. Již při příchodu do svatostánku u Ploučnice byla cítit velmi pozitivní a bojovná nálada. Diváci se bavili svými odvážnými tipy na výsledek mače, ale nikdo nepochyboval o vítězství našich barev. Výsledek nakonec překonal všechny odvážné představy, ale popořadě….
Domácí manšaft nastoupil tentokrát v oranžových dresech, hosté, kupodivu v modrobílých, což pro opozdilého diváka mohlo být zavádějícím a mohl býti zmaten, komu má fandit. Na hřišti ale již od úvodního hvizdu hlavního rozhodčího dominovali místní „oranjes“, jejich technické finesy, baletní figury s míčem a dynamika pohybu dala mnohým pamětníkům vzpomenouti na tým kolem Rijkaarda, Van Bastena a Gullita. Pohled na hru lahodil oku domácího fanouška i nestranného diváka.
Již v 5. minutě zápasu poprvé zahřmělo před Verneřickou svatyní, a po střele Petra Halásze hostující gólman neochotně vyndával míč ze sítě za svými zády. Stav 1:0 vydržel do 16. minuty, kdy se před brankou Verneřic opět zjevil neúnavný Petr Halász, a vsítil svůj druhý gól. To ještě nikdo netušil, jaký uragán, se snese na bezradného soupeře z hor.
39. minuta prakticky rozhodla o tom, kdo je na hřišti pánem, a kdo jen statistou. Nejdříve obávaný snajpr Aleš Pop přidal třetí hřebík do dřevěného penálu hostí, aby, ihned po rozehrání balónu, po rychlé akci padl z kopačky Pepy Hanzla čtvrtý gól za bezmocného gólmana hostí. Aby toho nebylo málo, Verneřičtí se dostali do víru rychlých akcí domácích, zmítali sebou jako v malmstroemu, a hned ve 40. minutě inkasovali po dělovce Pepy Hanzla popáté a odcházeli do kabin s notně svěšenými hlavami zpytovat svědomí, a vymyslet taktiku do druhé půle, jak aspoň zamezit dalšímu narůstání skóre.
Druhá půle však k nepotěše hostů, začala, jak ta první skončila. Lehkým pohybem domácích hráčů po hebkém zeleném pažitu docházelo k šancím a závarům před brankou soupeře, a hosté nevěděli, kam mají napnout své defenzivní aktivity, levá, pravá, zvedák, hák (používaje boxerskou hantýrku), tak drtili naši hráči horaly z Verneřic. V 56. minutě byl správně odpískán pokutový kop, který s přehledem proměnil Luboš Hnízdo, čímž přilil další dávku oleje do ohně euforie domácích fanoušků. Jak už se dalo čekat, ihned po rozehrání si vzal na nohu míč kapitán domácích Radim Kolář, a utěšenou střelou navýšil stávající stav na hrozivých 7:0.
Domácí fans, za zvuku obávaného šamanského bubnu, vyvolávali zlověstný ryk a žádali další góly. „Deset, deset“ neslo se údolím Ploučnice, a domácí hráči se nepokrytě tímto řídili, a dělali vše, aby se dočkali rekordního vítězství.
69. minuta, Honza Srba si navedl balon na svou silnou nohu, a propálil vše, co mu stálo v cestě, 8:0. A jedeme dále, Petr Halász si dokonce vystřelil hattrick, když v 73. minutě vsítil svůj třetí gól v zápase, a jal se společně se svými spoluhráči bujaře oslavovat tuto nevšední událost – 9:0. Pořád ale mise našich bojovníků splněna nebyla, a všichni přítomní svými hlasivkami tlačili domácí tým ke zteči soupeřova zařízení, a dosažení vytouženého dvouciferného vítězství. To se povedlo, a v 81. minutě kopem z penaltového puntíku uzavřel hutný gólový účet zápasu Jiří Lankaš – 10:0.
Konec zápasu se nesl v duchu exhibice našeho týmu a za skandování diváků si náležitě a zaslouženě všichni hráči modrobílého, tedy oranžového baletu, užili ovace a závěrečný hvizd úspěšné sezóny.
Nutno podotknout, že celý poslední zápas se nesl v duchu fair play, bez zbytečných faulů, simulování a diskusí s rozhodčími, k tomu přispěli jak domácí hráči, tak i Verneřičtí. Stejně tak i kvalitně pískající arbitr a jeho pomocníci na lajnách. Grilovaná trmická klobáska od místního grillmastera Honzy Polanského zaslouženě putovala do kabin rozhodčích jako poděkování za jejich velmi dobrý výkon.
Co dodat na závěr? Sezóna se herně i výsledkově povedla. A-tým si sedl, lidsky, a charakterově, a bylo na něm vidět, že i v případě neúspěchu se dokáže podpořit, hráči táhli za ten správný konec provazu a vzájemně si pomáhali a povzbuzovali. To bylo potvrzeno i trenérem, Jardou Jägerem, který již nyní osnuje odvážné plány na příští sezónu, kde si dává jasný cíl – postoupit do vyšší soutěže. To nemusí být nedosažitelná meta, a ve spolupráci s realizačním týmem, a pokud budou naši hráči pokračovat v té práci, kterou odváděli letos, a budou na sobě nadále pracovat, makat jak v trénincích, tak v zápasech, držet jako parta v dobrých i horších časech, tak můžeme příští rok touto dobou oslavovat vytoužený postup do krajské soutěže.
Chlapi, byla to jízda, a teď oslavte „dokopnou“, zacelte rány a šrámy po kolících soupeřů, a za dva měsíce opět před bouřícími tribunami AHOJ!
Loučí se tímto i ten, který se snažil těmito odlehčenými příspěvky přinést informace o dění v našem fotbalovém oddílu, a snad někdy i vyloudil úsměv na lících čtenářů.
Hezké léto všem, přeje Jirka Zeman
