S nadějí očekávané derby mezi zelonobílými a modrobílými barvami, kdy jsme se těšili na pohlednou kopanou s utěšenými akcemi ze strany benešovského týmu skončilo po hrubě nevýrazném výkonu našeho týmu porážkou 1:4.
První branka zápasu padla již ve 4. minutě zápasu, a to prakticky zrovna ve chvíli, kdy početný a natěšený kotel fans Benešova vystoupil z vlaku na zastávce těsně přiléhající hřišti Dolních Habartic. Tato událost předurčila vývoj celého zápasu. Fanklub s vlajkami a za doprovodu bubnu a obávané Benešovské řehtačky se usilovně snažil vybudit hráče v modrobílých dresech k větší aktivitě směrem ke zteči domácí svatyně. Vše marné, naši „medvědi“ jako by byli stále v zimním spánku a nebyli schopni žádné pohledné fotbalové akce. V chladném a větrném odpoledni chyběl pohyb a nasazení, na které jsme byli navyklí z podzimní sezony. Nic, co by lahodilo oku benešovského fanouška. Tým, který soupeře na podzim vyprovodil doma Habartické devíti flastry, jako by na hřišti nebyl.
Po přestávce sice benešovští vyrovnali po hezky zahraném přímém kopu a povedené hlavičce, ale to byla jen „labutí píseň“. I když fanklub skandoval, a dlužno podotknouti poněkud nepatřičně, „dáme jim bůra“, domácí mužstvo svým výkonem nedovolilo modrobílým nic, co by vedlo k aspoň vyrovnanému průběhu zápasu a svým výkonem hráče Benešova převyšovalo po všech stránkách, zaujetím, napadáním a srdcem. Zaslouženě skórovalo ještě třikrát a vyprovodilo mužstvo v modrobílých dresech potupně ze hřiště připomínající více oraniště, než fotbalový pažit, ale na to se nelze vymlouvat. Tento první zápas jarní sezóny se prostě nepovedl, a náš tým si musí sáhnout do svědomí, vyhodnotit dění na hřišti a vrátit se do podzimní pohody co nejdříve.
Věříme, že tento nevýkon se již nebude opakovat, a benešovský balet se v příštích zápasech předvede v očekávaném světle a bude určovat hru a výsledky zápasů svým aktivním přístupem a k radosti svých fanoušků.
Bene, a Bene, Benešov!
