V sobotu, 2. listopadu, zavítal do naší arény u Ploučnice obávaný soupeř ze šluknovského výběžku, tým SK Velký Šenov. Toto utkání bylo šlágrem 11. kola okresního přeboru, protože šlo o přímý souboj o druhé místo v tabulce, mezi třetím MSK a druhým SK Velký Šenov. I z tohoto důvodu byl nominován velmi zkušený rozhodčí p. Zdeněk Šťastný, s mladými nadějnými kolegy na čarách, pány Jiřím Nejedlým a Davidem Kozákem.
Počasí panovalo klasické „dušičkové“. Již od rána, ze zamračené mlhavé oblohy a v poměrném chladnu, zkrápěl lehký deštík čerstvě střižený zelený pažit a fanouškovi se dvakrát do tohoto sychravého dne vyjít nechtělo. Ale, to možná platilo pro „pecivály“, ne pro srdcaře z řad místních fans, kteří se nevlídného počasí nezalekli, a přišli podpořit naše udatné mužstvo. Nakonec se počasí těsně před zápasem umoudřilo, a dokonce zlatý hřejivý kotouč občas vykoukl na naše městečko a zalil svitem fotbalový stánek MSK.
Očekávání diváků a zasvěcenců, i spousta dam přišlo se podívati na tento mač, co přinese tento zápas byla poněkud rozdílná. Někteří věštili tuhý boj, další zase jasnou výhru domácích, jiní zas tolik optimističtí nebyli a oprávněně varovali před kvalitou přišivšího soupeře. Tyto predikce ukončil ve 14:00, hlavní arbitr, kdy foukl do píšťalky a mač mohl začít.
V první půli měli domácí více ze hry, i když boj to byl vskutku vyrovnaný, bylo vidět, že na sebe narazily týmy, kteří jsou na stejné kvalitativní úrovni. Bohužel, z několika závarů před brankou soupeře, kdy už už diváci chtěli jásat ze vstřeleného gólu, shodou okolností a výkonem hostujícího gólmana, ke skórování nedošlo. Ze tří tutovek, se neujala ani jedna. Speciálně mrzela ta šance, kdy Aleš Pop skvěle hlavičkoval přímo do brány, ale brankář hostů vložil do tohoto „děla“ intuitivně svou lebku a zázračně nechal míč od ní odraziti mimo brankovou konstrukci. Po tomto zákroku byl brankář Velkého Šenova jak po úderu KO od Muhammada Aliho, a byl po delší dobu ošetřován. Zotavil se však natolik, že ve zbytku zápasu podával velmi dobrý výkon. První půle skončila po urputném boji bez branek, a byl čas jíti se občerstvit do útrob stadionu. Pivo, klobása, ba i grog a horká griotka, to vše vábilo diváky ke konzumaci.
Druhý poločas začal opět náporem domácích, kteří neúnavně dobývali ztečí bránu soupeře, ale jeho obrana byla dostatečně pevná. Jak to tak bývá, míč je kulatý, slovy klasika, pana trenéra Pospíchala – fotbal nemá logiku, a tak došlo k tomu, že ze sporadického ruchového protiútoku zahřmělo před brankou domácích, a v 61. minutě, po rozehrání přímého kopu, mužstvo Velkého Šenova protlačilo míč za záda našeho brankáře. To byl těžký úder na psychiku domácího mužstva, které ale ukázalo, že je letos ve velké pohodě, nenechalo se tímto nepříjemným okamžikem vyvést z konceptu, a ještě více zvýšilo obrátky a bojovalo se soupeřem s cílem zvrátit průběh zápasu na svou stranu. Za neutuchajícího skandování fans a potlesku tribun, dále srdnatě útočilo na branku soupeře. Tato snaha byla odměněna krásným gólem Aleše Popa, který si v 78. minutě zápasu naběhl do malého vápna na krásný centr, vyskočil do výše topolu a hlavou trkl do balónu s takovou razancí, že se málem protrhla síť za zády bezmocného brankáře hostí. Euforie na hřišti i v hledišti! Zasloužené vyrovnání po krásné fotbalové akci. Domácí se stále snažili o skórování a získání plných tří bodů, ale do konce zápasu se to již nepovedlo, a po 90. minutách se oba soupeři rozešli smírně, tedy 1:1. A na řadu přišla dovednostní soutěž, tedy pokutové kopy.
Kopalo se opět na branku u Tribuny Nádraží. Jako první začali kopy z penaltového puntíku naši borci. A hned první, kapitán Radim Kolář ji s přehledem proměnil – 1:0. Na značku si postavil míč hráč Šenova, proti němu se na brankovou čáru postavil náš gólman, Tomáš Osmančík, a robinsonádou k levé tyči bravurně chytil pokutový kop. Soupeř odcházel držejíc se za hlavu. Druhou sérii začal za náš tým Jan Polanský, a také s přehledem zaskóroval. Hostující hráč byl pod mírným tlakem, býti si vědom, že první penaltu jeho spoluhráč neproměnil, i to možná vedlo k tomu, že z oči v oči našemu brankáři, který opět vytáhl zákrok snů, taktéž neskóroval. Neuvěřitelná situace, dvě penalty, a obě chycené. Kam se hrabe Vindahl, to se nedá srovnat… Třetí série začala opět kopem našeho plejera, Kamila Pařízka, který nedal žádnou šanci soupeřovu gólmanovi, a ten mohl jen lovit míč ze sítě.
Nakonec na penalty zvítězilo mužstvo MSK a radovalo se z důležitého druhého bodu. Pak přišla tradiční děkovačka divákům, a pozápasové zhodnocení pod vedením koučů.
Zápas to byl jako břitva, velmi vyrovnaný, oba soupeři odvedli dobrý kus práce na hřišti, hrálo se tvrdě, ale v rámci fair play, diváctvo si atmosféru užilo a za to všem patří velký dík.
Příští zápas hraje MSK na hřišti neoblíbeného soupeře z Bynova, Unionu Děčín, a to v sobotu, 9.11. od 13:30.
